21.02.2021
/
Blog
PSÁNO V DOBĚ ROUŠKOVÉ.
Vlastně až teď mi dochází, jak tato má starší práce předvídala dobu, jenž pozvolna přicházela a nyní je vidět v celé své kráse. Nemám ambice tvořit umění reagující na politické dění, ale je podvědomou vlastností každého člověka, natož umělce, odrážet tyto zkutečnosti, ať jsou veselé či nikoliv. Hlava s názvem Anonymní portrét je tím důkazem, že tomu tak je.
Popřené jednotlivé části v obličeji, jenž patří mezi základní lidské smysly napovídá, že tento anonymní člověk jehož hlava je zde ztvárněná, nemůže vidět co se kolem něj děje ve skutečnosti. Jen slyší všeobecně popisovanou skutečnost. Cítí strach a zmatek.
Paniku a všeobecnou dezorientaci. Čemu pak věřit, když si to nemohu ověřit, že?
Jak hledat pravdu s těmito "hendikepy"?
Ať se to bude zdát třeba i přehnané, dílo bylo myšleno tak, že se počítá se smyslem dalším a tím je intuice. Vlastně to celé má být jakési vzdání holdu Intuici.
Smysl, jenž lidé ponoření do nitra v tichu a beze strachu uslyší, a který jediný je slyšet bez uší a je vidět bez očí.
Máme pak chuť toto nově objevené říci, co říci, zakřičet, ať už to všichni vědí, ale něco nám v tom brání.
(Jak výstižným symbolem tohoto je rouška = páska přes ústa).
Přejme si, aby nám nikdy nebyla odejmuta intuice. Důležitý smysl jenž je v lidském těle popíran celá tisíciletí. Jakýsi kompas, jenž nám ukazuje správný směr.
A my mohli postupně člověk po člověku dojít k tomu ...
více