Přestože se dosud mohlo zdát, že někdy ve svém okouzlení formální dokonalostí zachází umělec až příliš daleko, od vycizelovaných forem například svého dřívějšího sofistikovaného cyklu „Metamorfóz“ jako by se teď navracel k tvůrčímu vyjádření oné prapůvodní archetypální podstaty věcí. Snaha postihnout ty elementární prvky, z nichž je utvářen tento svět - a jeho podstatu plnou protikladů, se promítá také do malířské práce, zejména té využívající k zobrazení polarity monochromní škály odstínů bílé, šedé a černé.

Výsledné formální vyznění díla však pro Gabriela Bardona nepřestává být důležité a je oním pomyslným spojením mezi smysly diváka a východiskem sdílení pro něj klíčových témat. Autorem zvolený název výstavy BRAIN – OFF tak odkazuje právě na ta neprobádaná místa naší mysli – ta vytržení z tohoto světa někde na pomezí vědomého a nevědomého. Ono zkoumání hranic mezi prostorem imaginace, podvědomě vymezeném vnímáním vlastního nitra, a místem jasně definovaným materií tohoto světa. Obsahy k nám tak proudí spíše mimoděk a prostřednictvím řady asociací, kdesi na rozhraní okolního světa a toho iracionálního, co nás přesahuje. A na rozdíl od zcela záměrného zkoumání možností materiálu, nalézání formy a kompozice, způsob, jakým Gabriel uchopuje toto tázání, je spíše intuitivní a připomíná se momenty určité nahodilosti, díky které lze mnohdy takřka bezděčně dát prostor prosazení se věcem - jak jsou. Umělec pak zprostředkovává vlastně své pojetí základních otázek spojených s bytím a existencí člověka jako takovou, tedy těch primárních otázek, které jsou již ze své podstaty přítomny nejen ve všem, co nás obklopuje - ale také v nitru každého z nás.

Mgr. et Mgr. Soňa Novotná